Spisovatel Jakub Deml (1878–1961) je znám svými těžko zařaditelnými texty. Jejich nedílnou součástí jsou pasáže v cizích jazycích. A právě tyto jazyky, zejména němčina a latina, zaujímají zásadní roli i v Demlově osobním životě. Autor knihy sledoval Demlův život a dílo se zaměřením na jeho jazykové chování, a to zejména s ohledem na cizí jazyky. Uvažuje o komunikační kompetenci a jejím zablokování k vyjádření určitých obsahů, o vazbě konkrétních obsahů na určité jazykové kódy a o formách jejich vyjádření. Metodologicky vychází z prací I. Nebeské, J. Kořenského, M. Hádkové a A. Macurové. Všímá si též fenoménu bilingvismu a střídání kódů, které interpretuje jako důležitou sémantickou kvalitu. Součástí knihy jsou rovněž úvahy o vězení v mateřštině, o útěku do cizích jazyků, o aktivacích složek předpokladové báze mluvčích v konkrétních komunikačních situacích a o limitech komunikace obecně. Autor si dále všímá komunikačních bariér a jejich podtypu – funkčních komunikačních bariér, dále pak vnitřních důvodů pro střídání kódů, které iniciuje užití kódu nemateřského, protože mateřština nemůže potřebné obsahy vyjádřit. Uvedená východiska autor využívá při sledování Demlova života a díla, čímž přispívá k hlubšímu poznání textů tohoto významného českého spisovatele.