František Všetička (25. dubna 1932 v Olomouci) je literární teoretik, beletrista a překladatel. Jeho teoretické myšlení formoval ve svých počátcích zapomínaný a nedoceňovaný anglista olomoucké univerzity Ladislav Cejp, po něm pak práce ruské formální školy (výbor z těchto prací vydal v roce 1971 pod názvem Kompozice prózy). Všetička se jako teoretik zabývá poetikou literárních děl, zejména jejich kompoziční výstavbou. Svůj zájem věnuje české literatuře v plném jejím rozsahu, od gotické poezie přes barokní lidové drama až po tvorbu současnou. Obdobně se zaměřuje na literaturu slovenskou, ruskou a polskou a na komparace mezi těmito literaturami a literaturou českou. Vydal pětadvacet odborných publikací: Václav Říha (1964), Josef Štefan Kubín (1980), Kompoziciána (1986), Čtyři hlasy (1989), Komenský básník (1992), Stavba prózy (1992), Jakub Arbes (1993), Stavba básně (1994), Stavba dramatu (1996), Podoby prózy (1997), Dílna bratří Čapků (1999), Dílna Miroslava Horníčka (1999), Tektonika textu (2001), Lexikon literárních pojmů (2002, spolu s Liborem Paverou), Kroky Kalliopé (2003), Možnosti Meleté (2005), Garance grotesknosti (2010), Ariadnino arkanum (2011), Celistvost celku (2012), Slovesné sondy (2017), Bezručova báseň (2018), Energie Ephialta (2018), Fenomén formy (2018), Rázovité refugium (2021), Dekáda naděje (2022), Poetika kompozice (2022) a Gotický ambit poezie (2024). Vedle výše uvedené Kompozice prózy redigoval Čtení o kompozici (1969). V poslední době se věnuje rovněž beletrii – vydal šest románů: Před branami Omegy (1995), Daleký dům (2001), Léta legionů (2012), Otevírání oken (2015), Kuděj aneb Krása kuráže (2017; zvláštní cena Ceny Miloslava Švandrlíka 2018) a Zvoňte zvony (2020). Dále publikoval deset knih fejetonů: Vnitřní vitráže (1996), Olomouc literární (I. díl 2002, II. 2014, III. 2016, IV. 2020), Morava a Slezsko literární (I. díl 2009, II. 2023), Rakousko literární (2010), Polsko literární (2017), Francie literární (2019), Německo literární (2023); tři sbírky poezie: 57 + 5 haiku (2005), Hájemství haiku (2013) a Návratnost nóny (2019). Rovněž mu vyšel česko-polský výbor jeho veršů pod názvem Nábřeží nón – Nabrzeże non (překlad Wojciech Ossoliński, Prudnik 2021). Překládá také současné polské básníky, knižně vydal výbor z poezie Jana Pyszka Puklá pečeť polibku – Pęknięta pieczęć pocałunku (1998), Zygmunta Dmochowského Chytat chvíli – Chwytać chwile (2011), Waltera Pyky Zrcadlo zdraví – Zwierciadło zdrowia (2012), Tadeusze Soroczyńského Úlomek útěchy – Ułomek ukojenia (2012), Danuty Kobyłecké Štěbot šalmaje – Szczebiot szałamai (2013), Wojciecha Ossolińského Žírný živel – Żyzny żywioł (Prudnik 2014), Jerzyho Kozarzewského Jedlové jmelí – Jodłowa jemioła (Siedlce 2017), Urszuly Tom Tajemství tepu – Tajemnica tętna (Siedlce 2017), Piotra Horzyka Ztělesněný čas – Czas uwzględniony (2018), Zapomniana prawda – Zapomenutá pravda (2023) a Jana Szczurka Časoměr člověka – Czasomierz człowieka (Krapkowice 2021). Přeložil rovněž monografii Danuty Kobyłecké Jerzy Kozarzewski – ślad niezatarty / Jerzy Kozarzewski – nezahlazená stopa (Nysa 2013). V letech 1994-2004 byl členem redakční rady časopisu Alternativa nova (později nesoucího název Alternativa plus), od roku 2012 člen vědecké rady časopisu The Peculiarity of Man (Toruń-Kielce) a od roku 2014 člen redakčního kolegia časopisu Inskrypcje (Siedlce). Je nositelem Ceny Leopolda Vrly za rok 2000, Ceny města Olomouc za rok 2016 a v Polsku mu byl roku 2015 udělen Zlatý literární vavřín. Bibliografie Všetičkovy tvorby je obsažena ve sborníku Architektura textu (Praha, Verbum 2012), jenž byl vydán k jeho osmdesátinám.

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Tak jako Galie Gaia Iulia Caesara měla tři části, tak také publikace výše uvedená se skládá z částí tří. První a nejdelší je sedmnáct starých českých poetických útvarů. Autor je nejprve celé uvádí a pak provádí jazykovou, stylistickou a literárně vědnou analýzu.   Jsou to rozkošná dílka, která stála u počátků naší národní poesie a která jsou živá do dnešních dnů. Osobně mě velmi zasáhlo Dřěvo sě listem odívá. Druhou částí je autorova krátká reflexe Náčrt kompoziční poetiky české gotické poezie. Třetí částí je Slovník kompoziční poetiky. Celá studie je velmi důkladně zpracovaná a zajisté i potřebná. Není třeba zdůrazňovat vysokou a hlubokou odbornou erudici autorovu. Pro milovníky poesie, zvláště té staré, bude radostí se do předkládané studie začíst. Stojí to za to….!

MQ

PhDr. Miloš Kvapil

emeritní ředitel Městské knihovny v Prostějově